Gotická kaple v Praze
Tzv. „Severní kaple” je jednou ze staveb, která byla součástí původně románské johanitské komendy. Ta byla založena již kolem roku 1169. V jejím opevněném areálu se nacházela řada objektů (špitál, dům pro kněze, dvůr, pivovar aj.). Součástí jejího areálu byl především původně románský kostel Panny Marie pod řetězem, jehož románská výstavba byla dokončena přibližně do roku 1182, a dále konvent – komenda, který se v podstatných zbytcích zachoval ve zdivu stávajícího Velkopřevorského paláce (čp. 485). Románská podoba kláštera prošla řadou adaptací. Po polovině 13. století došlo k přestavbě románské baziliky, v roce 1253 byl areál komendy opevněn a něco později probíhala i výstavba „Severní kaple”. Od počátku 14 století byl budován zcela nový kostelní chór, dokončený jistě k roku 1378, a přestavován byl i objekt komendy. Nově také vyrůstala nikdy nedokončená rozlehlá kostelní loď, respektive trojlodí, a západní dvouvěží. Na něm se pracovalo ještě v roce 1389. Po požáru v roce 1509 byl chór kostela zaklenut a upravován byl i objekt komendy. Ta prošla i pozdě renesanční přestavbou (kolem roku 1610) a společně s kostelem (od roku 1644, 1648 – 1654) i přestavbou raně barokní (1638 – 1647). Velkopřevorský palác (respektive areál) byl významně přestavěn do stávající podoby na počátku 2. čtvrtiny 18. století a mezi lety 1728 – 1731 byl v Lázeňské ulici (čp. 287) byl nově vystavěn konvent, převorství a alumnát.
„Severní kaple”, situovaná po severní straně presbytáře kostela Panny Marie pod řetězem, je dvoupodlažní stavbou a původně sloužila patrně jako karner, který se nacházel v místech hřbitova. Karner je ve své podstatě pohřební kaplí o dvou etážích. Jeho suterén (přízemí) sloužil jako kostnice (ossarium). Předpokládá se, že karner v době svého vzniku stál zcela osamoceně, což však nelze prozatím bezpečně doložit. Zdá se navíc, že po jeho jižní straně, tedy v místech pietně obnovené přístupové chodby, se nacházel východní závěr chóru (presbytáře) původního románského kostela, který byl někdy ve třetí čtvrtině 13. století stržen a nahrazen novostavbou, nebo přinejmenším adaptován. Datace severní kaple se pohybuje od třetí čtvrtiny 13. století po sklonek téhož století. Horní prostor kaple sloužil snad již po vybudování současného gotického chóru, tedy někdy od počátku 14. století (snad po roce 1313), jako sakristie. (M. Kovář)
Někdy na počátku 20. století byla do západní části spodního podlaží Severní kaple vestavěna kotelna, jíž předcházela dříve zřízená barokní krypta, díky které byla stržena západní část raně gotické klenby. Na východní straně byl proveden průraz pro dopravu uhlí k topeništi.
Po 2. Sv. válce byl prostor ponechán volný, nezajištěný. To, co nebylo poničeno vestavbou kotelny, bylo poničeno běžným užíváním prostoru jako skladu ovoce a zeleniny.
V tomto období zaniklo mnoho architektonických článků. Všechny tyto zásahy dále degradovaly původně jednotný raně gotický prostor.
V letech 2014,15 byl procuratore Lobkowiczem vysloven záměr na rehabilitaci prostoru. Záměru byla věnovaná velká příprava, bylo zpracováno několik posudků a návrhů na realizaci obnovy chátrajícího prostoru. V roce 2020 byla obnova prostoru dokončena.